PRAŽSKÉ ZÁBĚRY
Jednoznačným hitem července byla kometa Neowise! Taková událost mě nenechala chladným a to už jen proto, že jsem jako dítě měl možnost kometu pozorovat. Jméno komety si už nepamatuji, ale ten zážitek se mi otiskl do paměti. Nečekal jsem na nejjasnější a nejideálnější moment, který byl předpovídán pro pozorování, ale vyrazil jsem hned jak bylo možné spatřit alespoň slabou záři, která nebyla v kolizi s mraky.
První záběr jsem pořídil hned za barákem na bývalé skládce odpadu :D. I přesto, že se jedná o konec Prahy a v zorném poli jsem měl reflektory největšího překladiště kontejnerů, byla kometa vidět celkem jasně, jen ne s tak mohutným ohonem. Ještě ten týden jsem vyrazil (podle mých představ) za ideálnějšími podmínkami a to do Divoké Šárky. Tady měly být podmínky příznivější, ale ve skutečnosti jsem měl co dělat abych kometu našel. Ani jsem nečekal, že se mi povede jakkoliv kometu zachytil a o to větší radost a zážitek to byl :)!
PÁNSKÁ JÍZDA DO KRUŠNEJCH
Vyjet za lepšími podmínkami na focení komety se nám s kamarádem Zelím zrodil takřka současně. Co ale nebylo od začátku jasné, kam se za kometou vydáme. Vzhledem k měnícím se podmínkám oblačnosti jsme náš cíl měnili doslova ze dne na den. Nakonec se nám ustálil nápad, vyrazit do Krušných hor a spojit focení komety s focením zapálené ocelové vaty a v ideálním případě ráno chytit nějakou mlhu.
Přípravu jsme nechtěli podcenit a tak jsme si v sobotu ráno ve Foto Škoda každý půjčili dlouhé objektivy a vyrazili směr Boží Dar.
Po cestě jsme zastavovali na různých místech převážně kvůli testování a seznámení se s dlouhými objektivy. Den se pomalu chýlil ke konci a prvním úkolem bylo vybrat místo na západ slunce v místě, které znáte jen v zimě a máte asi tak hodinu na to někde zakotvit, než slunce zmizí :D. To byla pro nás docela výzva. Nakonec jsme našli Boží vyhlídku a bylo rozhodnuto. Chytnout takhle parádní západ slunce bylo úžasné kouzlo okamžiku.
Dalším úkolem pánské jízdy po tom co se setmělo bylo trochu ze zapálit pro fotku a blbnout s expozicí. A když mi spadla hořící vata za krk a propálil si kalhoty, tak se dá říct, že úkol byl splněn 😁. Nakonec se podařilo vykouzlit i docela zábavné obrazce v železobetonových kulisách.
Po tom co jsme se vyřádili s ocelovou vatou nám zbývalo najít místo odkud pozorovat kometu, což jsme mysleli, že bude na vrcholu železobetonového monstra, jenže stromy nám zakryli ideální směr výhledu. Aby toho nebylo málo tak to navíc vypadalo, že bude zataženo a nic neuvidíme a tak jsme se sebrali a jeli do vřesovišť, kde jsme čekali víc úspěchu 😁. Nakonec jsme zahlídli jen nepatrnou šmouhu nad lesem, tak jsme k ní zamířili objektivy a nestačili se divit. Je neuvěřitelné co všechno se dá během noci vymyslet s dlouhým časem a čelovkou.
Druhý den ráno jsme mlhu pochopitelně nestihli. Ponocování a hledání místa na zavěšení hamak si ráno vybralo svou daň. Nicméně i přes to jsme si ráno užili se snídaní u jezera mezi vřesovišti. Ještě lepší by bylo se hned po ránu tady vykoupat, ale pak jsme viděli ty pijavice a přešla nás na to koupání chuť 😁.
